Deníček z cesty na Bali a okolní ostrovy: 9. den - 6. 3. 2008 (Gili Trawangan)

(Majda): Program na dnešek byl jasný - SLUNĚNÍÍÍÍÍ a nic nedělání. První den, kdy jsme se takhle flákly. Ráno jsme vstaly trochu nevyspalé, protože jeden z našich sousedů se rozhodl udělat nočně ranní party s místními venku na terase a rozhodně nemeditovali, takovej řev, že by mu člověk dal nejradši ránu. Sousedi, Drew a Robbie, Irové, jsou na cestě kolem světa. Jsou z domova už měsíc a půl a plánují být pryč celý rok. Stihli už Thajsko, Malajsii, Singapúr, Bali, Lombok, možná ještě víc...berou to dost hopem. První večer jsme s nimi strávili na terase.

Ještě že s sebou máme Malinu, protože irská angličtina je pro mě a Janču tvrdý oříšek. Kluci se při své cestě zaměřují nejspíš hlavně na poznávání lidí, protože tráví většinu času v barech, pak vyspávají a během dne za nimi chodí spousta lidí. A se všemi nás seznamují, takže už známe taky dost turisů a jednoho místního - Ina, říká se mu Johny a stará se o nějakého postiženého pána z Austrálie, který je tu na delší dobu. Podle kluků In strašně dře a maximálně ho respektují. Když jsme Johnieho potkali ráno se surfem, jak si to šine na pláž, trošku jsme se na jeho pracovní dobu poptali. Pracuje od 15 do 23 hodin a má hodinovou pauzu během dne. Máme o něj trochu strach, aby se nepředřel :o) Jinak kluci z Irska pracují jeden jako účetní (což mu nevěříme) a druhý po dlouhém výslechu přiznal, že kontroluje u pásu plnění léků ve fakmaceutické firmě. Na cestu kolem světa si prý vydělají za rok! Ti s nižšími příjmy si prý vydělají "jen" na půlroční cestu. Některé věci prostě nejsou spravedlivý, ach jo.

Celý den jsme podle plánu strávili na pláži, jenom asi na hoďku sprchlo (hodně), tak jsme se schovali na obídek do osvědčené Manta Dive. Já měla ovocný salát, Janča, chudinka, měla jen colu a posunuté priority - naším cílem byl najíst se, jejím cílem bylo nepo... se :o( Malina si dala polívku a Zmátlovi klasiku nasi goreng nebo mie goreng.

Trawangan je dnes zase o něco plnější, protože se na okolni ostrovy sjíždějí turisti i pár místních z Bali. Na Bali je totiž dnes něco jako Silvestr (v Padang Bai měli už za našeho pobytu nachystaného na "náměstí" démona - takovej divnej drak) a zítra, 7.3. mají hinduistický Nový rok. Slaví ho tím, že nevycházejí z domů. Nesmí. Nikdo. Ani turisti. Dokonce nelétají ani letadla. Podle Adama z Padang Bai to prý hlídají a jeden turista už byl kvůli tomu zatčen a platil tučnou pokutu. Vycházet se nesmí proto, protože se bojí zlých démonů a dělají, že je celý ostrov prázdný, že tam nikdo není, nesmí ani svítit světla. Balijci jsou hodně zaměřeni na "nadpozemské záležitosti". Na každém kroku jsou vidět paní, které vyrábí z rostlin košíčky, do kterých dávají oběti - květy, vonné svíčky a umísťují je před vchody (na Gili to moc nedělají, na Bali rozšlápnete každý den aspoň tři - jsou fakt úplně všude).

Méně často je vidět i někdo s větším košíčkem, ve kterém je navíc i jídlo. I v domech mají dost prostoru vymezeného pro uctívání bohů, zahánění démonů a pro duše svých předků. Tak a teď zase zpátky k životu pozemskému....mám tady nápadníka :o) Takovej dredatej týpek, dredy až pod zadek. Všimli jsme si ho už včera v restauraci. Pořád kolem nás chodil, přišel si dvakrát připálit a pak se ptal i na drink, ale my ho "vyhnali". Dneska tady pořád jezdí a cení na mě zuby. Téra poznamenala, že při pohledu na moje dlouhé vlasy si představuje, jaké krásné dredy by z nich byly. Nechce vůbec připustit, že by mu šlo o duši, což tvrdím já :o)) A s těma dredama...jeden malej už stejně mám, jak se tady moc nečešu a mám zacuchané vlasy :o) Jinak dredatých (a téměř permanentně zhulených) týpků je tady strašně moc.

(Malina): Tak teď pokračuju v psaní já, neboť máme ještě spoustu zážitků, které tady chceme zaznamenat a já byla "vyvolená na sepsání". S Majdou jsme si daly na pláži čerstvé ovoce - ananas, kokos a Janče aspoň banány, když ještě furt nemůže nic moc jinýho.

Na pláži různě načítáme průvodce, dopisujeme deníček, kecáme, pospáváme a já s Terkou se občas snažíme vytáhnout španělštinu a mrknout na to, ale moc se nám nedaří. Zabalili jsme to tu kolem páté a šli domů do sprchy. Já se Zmátlovýma jsem ještě před sprchou šla na vyhlídku na místní kopec, nejvyšší vrchol ostrova, cca 100 m :o) Holky mezitím zvládly záchod a sprchu. Byly tam krásný panoramata a začalo pomalu zapadat sluníčko. Šel vidět jak Lombok, nad kterým věčně visí mraky, tak Bali a ostatní Gili ostrovy. Lombok je hodně hornatý a nad kopcema jsou mraky stále. Udivíme, jaké tam bude počasí, až ho budeme projíždět.

Na večeři jsme vyrazili trochu později, v půl osmý a tentokrát jsme vybrali jinou restauraci: Blue Marine Dive. Obsluha byla opět moc příjemná a jakmile náš guru Peťa začal objednávat v indonézštině, tak zpříjemněli ještě víc :o) a byli z toho nadšený. My z nich taky, jídla nám moc moc chutnalo. Dali jsme si tam i předkrm - nachos zapečený s mozarelou a olivami a Zmátlovci spring rolls, vše taky moc dobré.

Chvíli jsme tam poseděli a pak vyrazili do naší oblíbené Sama-Sama restaurace, kde hrála naposledy živá hudba jen za barem a tento večer byli dokonce na pódiu a tak jsme šli ještě na pivko. To jsme ještě netušili, jak moc se nám tam bude líbit :o)! Kapela hrála super muziku a dokonce se na pódiu vystřídalo i několik zpěváků. Přišlo nám, že snad každý z personálu toho baru umí zpívat, fakt jim to šlo, stoupli na pódium a jeli :o) Byl tam dokonce snad nějaký rodilý indián nebo tak aspoň vypadal. Hejkal tam nějaké jejich popěvky, ale taky to bylo super a zajímavý, takový tajemný. Skákal po pódiu s tomahawkem, copánky na hlavě a v hlavě peří, zvláštní hábit na sobě, no fakt autentický :o) Potom Majdu vyzval k tanci jeden místňák, dokonce to byl bubeník z kapely. Taneček jim moc šel :o) Pak jsme šly trsat s Majdou a Terkou na nějaké reggae, průběžně popíjeli a přitom si vyhlídli trička personálu, Terce se moc líbily a nám taky.

Začali jsme se po nich pídit a zjistili jsme, že se u nich dají koupit. Mezi tanečkama a popíjením teda musela Janča odbíhat domů občas na záchod, ale nesla to statečně a i když nemohla pít, zůstala s náma celý večer. Trička jsme nakonec ukecali za 200 000 Rp/5 ks pro celý náš malý zájezd s tím, že jsme pro ně poslali domů, kde manželka už spala a slíbili jsme mu, že v nich půjdeme rovnou tančit a dělat mu reklamu: Chtěl nám je totiž dát až 2. den. Hned jsme je navlíkli a šli trsat, my s Majdou hned a Janča se za chvíli taky přidala :o) Terka zůstala opodál a Peťa s náma dal aspoň 1 taneček.

Docela jsme tam řádili :o) a dělali pozdvižení a reprezentovali dobře Českou republiku :o) Majdy tanečník se s ní šel ještě rozloučit, když viděl, že se zvedáme a lupl jí - no od nás to vypadalo jako docela normální pusa, ale ona to nebyla docela tak obyčejn pusa, byla to francouzká!!! :o) Byl tak rychlej, že se skoro nestačila ani ubránit. A výborná byla k tomu Janči poznámka: "tak jestli se ani z toho neposereš, tak to už fakt nepochopím." :o) Ne, nebojte, nebyla to líbačka, jen jí rychle lupl jazyk do pusy.

Janča): Po cestě domů jsme se stavili ještě v Rudy's baru a měli na sobě stále trička od konkurence :o) Všichni (samozřejmě mimo mě) si dali nápoj Cuba Libre a chvíli jsme poseděli. Přifařil se tam k nám ale jeden Maďar a když začal být moc dotěrný, šli jsme raději spát. Stejně už bylo po třetí hodině ráno...

Klíčová slova:

Fotogalerie k příspěvku: