Deníček z cesty na Bali a okolní ostrovy: 4. den - 1. 3. 2008 (Kúta, Padang Bai)

(Janča): Ráno jsme vstaly po 11. hodině, opět jsme daly studenou sprchu, protože nám bylo horko, oblékly se a vyrazily jsme na snídani. Nešly jsme daleko, jen za roh do restaurace u našeho ubytování. Daly jsme si džusy z čerstvého ovoce, palačinky s banánem, čerstvé ovoce v jogurtu a toasty. Teď plánujeme další cestu, kam se vydáme. Po snídani jsme šly koupit místní SIM kartu (Simpatic), jelikož tady vyjde mnohem levněji 52 000 Rp, kde je už 25 000 Rp kredit (SMS do ČR stojí 500 RP, cca 1 Kč). Po návratu do ubytka jsme četly v průvodcích a čekaly jsme až dorazí Terka s Petrem. Mezitím jsme si rovnou i zabalily, abychom byly připravené na cestu z Kúty. Okolo 15. hodiny dorazila Terka s Petrem. Bylo to příjemné setkání, vidět v takové dálce někoho známého.

Přijeli do pěkné průtrže mračen. Pršelo docela hodně a dlouho, až na ulicích byly veliké kaluže. Potom, co si u nás v ubytku dali osvěžující sprchu, jsme vymýšleli společně další plány. Zmátlovi byli po cestě unavení a byli spíše pro variantu, že by zůstali v Kutě, kdežto my už jsme byly odpočaté, zabalené a připravené na další cestu. Malina zavolala indonéským telefonem toho taxikáře, který nás vezl první den z Denpasaru do Kuty. Domluvila to s ním na 17 hodin, tak jsme měly ještě čas jít s nima na véču a pivko. Jelikož stále extra vydatně pršelo, šli jsme do první restaurace, která byla hned u ubytování. Zmátlovi plánovali jít na večeři do té mexické restaurace, kde jsme byly včera, tak si dali jen pivko a my se posilnily před cestou menší večeří. Ještě něž jsme dojedly, tak už přijel náš odvoz. Šly jsme s Malinou vyřídit a zaplatit ubytování a ověřit, jestli ten odvoz je náš. Jelikož bylo pět odpoledne a pokoje se měly prý opustit nejpozději do 12 hodin, chtěli po nás zaplatit i dnešní den. Když tam Zmátlovci zůstávali, nechtěly jsme zbytečně platit další noc, tak začalo kombinování :o) Bylo by to bez problémů, kdyby šel náš pokoj zamykat, ale to nešlo, tak chtěli Zmátlovi bydlet v jiném pokoji, který to umožňoval. Alespoň to jsme si myslely. Téměř celé dva dny jsme totiž nezamykaly, protože to nešlo...Řekly jsme to recepčnímu, který vypadal hodne překvapeně. Domluvily jsme se s ním, že to s náma půjde zkusit, zda to funguje, nebo ne. No a co myslíte? Ono to fungovalo, jen se musely přitáhnout hodně dveře, což nám nedošlo a jak jsme později zjistily, omylem jsme dva dny nezamykaly...To jsme celé my. Naštěstí jsme z toho vyšly bez ztráty. Tak to dopadlo dobře, Zmátlovi se přestěhovali do našeho pokoje a my jsme mohly odjet do Padang Bai.

(Majda): Taxikář, kterého pro nás poslal náš "kámoš" z prvního dne, chtěl původně 75 000 Rp za každou. Prý je to daleko, 3 hodiny cesty, a že je i pozdě...a podobné argumenty, které nás nepřesvědčily a řekly jsme, že dáme 200 000 Rp za všechny + nám dá 10 000 RP, které neměla nazpátek obsluha z hotelu a řekla, že o to bude cesta levnější. Autíčko bylo luxusní, ale řidič byl nějak "nafouknutej". Vypozorovaly jsme, že Balijci těžko nesou, když není po jejich. A on byl naštvaný, že mu nezaplatíme, kolik chtěl. Po chvíli vychladnul, stáhnul ze stropu panel s videem a pustil nám koncert Skorpions. Přitom se tvářil jako pán světa, pořád se protahoval a pokukoval po Malině, která s ním seděla vepředu. Když si hodila přes nohy deku, tak to slizce komentoval. Po Škorpíkách ještě pustil pár "hitů" typu Einn Kessel Buntes a myslel si, jakou nám dělá milost - asi sem jezdí hodně Němců.

Na Padang Bai jsme dojely za hodinu a čtvrt, zaplatily 200 000 Rp, řekly si o těch 10 000 a taxikář se slovy "it's bad" a zakaboněným výrazem odjel. Venku už se setmělo a my jsme zůstaly stát s batohama na velké, hliněné ploše s pár stánky s neurčitým zbožím - asi náměstí. Padang Bai je přístavní "město" a je přestupním místem cestujících na Lombok. Stejně jako Kúta, dalo by se jedním slovem charakterizovat jako bordel. Zatím žádná příležitost ke kýčovitým fotkám, které jsou vidět na internetu....

Ubytování jsme se vypravily hledat podél vody. Hned druhé ubytování, kde nás oslovili, nás zaujalo (Kerti Beach Inn). Slečna a paní, které ho nabízely, vypadaly příjemně, domácky - byly nám sympatické.

 A to ubytování, prostě nádhera. Slečna nás dovedla uličkou s fontánkami k chatičce, která je dvoupatrová. Dole luxusní koupelna a terasa s dvěma postelemi, stolečkem a židličkami. Do horního patra se jde po dřevěných schodech a je tam další teráska se sezením a za dveřmi nádherná ložnice s postelema s nebesy (moskytiéry).

Budeme se snažit bydlet už jenom takhle krásně :o) a za 175 000 Rp i se snídaní až do postele pro všechny tři. Když jsme se pokochaly bydlením, vyrazily jsme ven. Moc toho k vidění není. Je tu hodně restaurací, ale i tak ulice působí ponuře, chudě a tak jsme se vrátily a daly si véču v restauraci. My s Jančou jsme si daly garnáty (velké krevety), které se musí vyloupávat ze skořápky a ulamovat hlavičky a jedna z nás si bude ještě dlouho pamatovat, že "to tmavé" uvnitř není česneková náplň, ale vnitřnosti, které se nejí :o) (teď už se teda směju, ale neradím nikomu, aby mě následoval - jéé, teď jsem provařila, která z nás je takový trdlo). Malina si dala vegetariánské jídlo Ubud Tamari (zelenina s rýží) a nakonec jsme jako desert daly čokoládové Fondue (oni to měli na jídelníčku jako Pondue a i to tak vyslovovali :o)). Tahle dobrůtka nás vyšla na 20 000 Rp (40 Kč). Malina měla v restauraci nápadníka. Jmenoval se Lulu a když se zeptal, jestli si může přisednout, tak Malina se svým sociálním cítěním, kývla a on přisedl. Jako ostatní v Padang Bai se ptal, jestli jsme od Adama, což je Čech, který tady provozuje potapěčskou školu a dělá nám tady opravdu dobré jméno.

Pak nám začal nabízet výlet se šnorchlováním a začal být stejně dotěrný jako ostatní, co chtějí něco prodat. Překvapilo nás, že se obsluha může s náma tak vybavovat a dovolí si i přisednout. Ostatní pracují a on jen vždy kývnul na jiné, když jsme něco chtěly. I když oni se stejně nepředřou, prý je jich na provoz (ne moc velké) restaurace 14. Po cestě do postele jsme se ještě stavily pro vodu, Janča potkala svého prvního švába - pak se teda dozvěděla, že potkala už druhého, ale prvního si všimla.

Jo a v té restauraci lezly po stropě ještěrky (gekonci). V dohledu jsme jich měly 7 a bály jsme se, že se neudrží a spadnou. Nespadly. Dobrou noc :o)

Klíčová slova:

Fotogalerie k příspěvku: