Deníček z cesty na Bali a okolní ostrovy: 2. den - 28. 2. 2008 (Hong Kong)

(Majda): Let z Londýna do Hong Kongu trval 11,5 hodiny, byl klidný, úmorný a vůbec jsme nespaly. Tak jsme si ho zpestřovaly různými způsoby, z nichž některé, uznáváme, jsou typické spíš pro malé děti, než pro dospělé dámy :o) Malina pořád koukala na filmy a my s Janinou jsme ji pořád zlobily - přepínaly na jiný kanál, když nekoukala, přepojovaly sluchátka k nám, aby slyšela něco jiného, než vidí...asi bychom měly zdokonalit angličtinu, abychom příště taky mohly koukat :o)

Letěly jsme celý den a když jsme skoro přesně o půlnoci doletěli do Hong Kongu, tam bylo 7 ráno a začal nám nový den. To jsme zvědavé, kdy budeme spát.

Na letišti jsme si jen vyzvedly batohy a napsaly Vojtovi a Míše, kde jsme. Vojta je kamarád Špindleráků a poznali jsme ho i s přítelkyní Míšou v Liberci na závodech. Vojta v Hong Kongu pracuje, řídí pobočku společnosti Preciosa - vybavují mrakodrapy skleněnými svítícími parádičkami.

Z letiště nás Vojta odvezl domů do Stanley, kde bydlí v krásném bytě v 31. patře mrakodrapu, přímo na pobřeží.

Dali jsme sprchu, snídani a vyrazily s Míšou na prohlídku města. Míša nám naplánovala úžasný program a viděli jsme toho strašně moc.

Nejdříve jsme prošly Stanley, což je poklidná čtvrť, kde bydlí movitější obyvatelé a spíš i Evropani a možná Amíci (na první pohled nerozeznám :o)) Na Stanley jsme viděli i jednu z několika nízkých budov, které v Hong Kongu jsou. Celou ji rozebrali a přesunuli ji sem z centra, aby uvolnila místo mrakodrapům.

Mrakodrapy jsou v Hong kongském centru úplně všude. Je to neuvěřitelné, kolik lidí dokázali nacpat na relativně malou plochu. Ze Stanley jsme jely autobusem do centra a šly hledat "peak tram" - tramvaj vedoucí na horu, ze které je super výhled na Hong Kong. Po cestě na peak tram jsme zažily hong kongskou polední pauzu. To je mazec. Všichni z mrakodrapů vylezou ve stejnou dobu ven a hrnou se do restaurací.

Vypadá to jako Praha 2 dny před Vánocema. Davy lidí, hrůza. Navíc jsou všichni černí. Člověk by řekl, že mají rádi barvy, ale oni jsou všichni černo-bílí. A stejní. Janča poznamenala, že mají i stejné brýle :o)

Peak tram nás dovezla na vrchol hory, ze které byl úžasný výhled na všechny ty mrakodrapy. Jeden z nich, který právě dostavují, má být nejvyšší v Asii a třetí nejvyšší na světě. A Vojta tam má projekt na dodávku skleněných věciček. Moc dlouho jsme tam nepobyly, rychle se pokochaly výhledem a vrátily se dolů. Peak tram měla ohromně převýšení a po cestě nahoru jsme se bály, že se převrátíme.

Vypravily jsme se na tržiště a po cestě jsme se stavily na jídlo v čínském bistru. Jídlo tam vyšlo na 50 Kč.

Tržiště bylo na jiném ostrově, takže jsme na něj dopluly lodí. S plným žaludkem šlo nakupování od ruky a kdybychom nešly vyzvednout Vojtu do práce, asi bychom to ani neunesly. Míša zavelela a vydaly jsme se do metra. Zvláštností hong kongského metra je, že je na nástupištích sklo, aby nikdo nemohl spadnout do kolejiště. Když přijede metro, projde se skleněnými dveřmi a pak ještě dveřmi do vagónu.

Jé a po cestě na metro jsme vlastně viděly ještě symbol olympijských her - dvě řady obrovských, nafouknutých "mončičáků", kteří vypadají jako...cyklisti, vzpěrači, golfisti, oštěpaři apod.

Taky jsme prošly Star Way, kam čínské celebrity otiskují svoje pacičky podobně jako hvězdy v Hollywoodu.

Když nás Vojta vyzvedl, zašli jsme ještě do sushi restaurace na véču a po menším zápase jsme zvládli hůlkama rýži i lososa (losos byl těžší). Pak jsme omrkli Vojtovi kanceláře (ve 20. patře), které byly ve stejné budově, co jsme večeřeli a jeli jsme do Stanley "umřít". KONEČNĚ POSTÉÉÉL!!!

Klíčová slova:

Fotogalerie k příspěvku: