Deníček z cesty na Bali a okolní ostrovy: 18. den - 15. 3. 2008 (Bali, Sanur)

(vložen jen text pro nedočkavce, fotky doplním později :o))

(Janča): Ráno jsme si dali všichni klasicky snídani u bazénu během koupačky. Na 9:00 jsme měli objednaného řidiče, který nás odvezl na jejich klasické představení zvané Barong dance. Cesta trvala asi půl hodiny a stála nás pro 5 lidí (rodiče zůstali doma) 100 000 Rp (tam i zpět). Vstupné stálo 50 000 Rp/osoba. Je to jejich tradiční tanec s maskama, který má děj.

Trval jednu hodinu, ale že by nás nějak uchvátil, to se říct nedá. Majda se během vystoupení dost nudila. Pořád nám totiž posílala lahev na pití s vodou, a ona z nás přitom pije nejméně a často až z donucení :o) Po cestě jsme na zítra koupili ještě v Paramě rodičům lístky na loď na ostrov Gili Meno. Po příjezdu jsme dali koupačku na osvěžení, protože bylo děsné vedro a vyrazili jsme na pláž. Tam jsme pak dali oběd ve stejné restauraci jako včera a pak s plným a spokojeným břichem leželi na pláži. Večer jsme vyrazili opět do restaurace Bennos, jako včera, protože byla moc příjemná, na pláži a vařili tam výborné ryby! Tentokrát tam byla nějaká veliká oslava, tak jsme si netroufli tam chtít nechat zahrát opět naše CD. Věkové seskupení v restauraci bylo poněkud vyššího průměru...Ale připravené jsme byly a CD měly s sebou a nakonec jsme se i osmělili a pustili nám ho :o)...a staříčci se pohupovali, ocházeli a přitom tančili a dostali jsme pochvalu od paní majitelky :o) Po večeři jsme se šli ještě projít po pláži a kousek vedle jsme narazili na regé klub, kde hrála živá muzika. Samozřejmě, že to nebylo takové jako na Gili v Sama-Sama baru, ale zaujalo nás to, tak jsme se na chvíli zastavily na chodníku. Malina a Terka se pevně postavily, zkřížily ruce nad nacpanýma pupkama a pošťuchovačně na mě a Majdu koukly a řekly: "To nedáte". Víc už říkat nemusely, potvory jedny. My jsme s Majdou moc dobře věděly, co to mělo znamenat :o) Koukly jsme na sebe a vydaly se směrem ke kapele. Vzaly jsme to směrem ke kytaristovi, i když tam byl i bubeník, ale těm se teď Majda už nějak vyhýbá, a zeptaly se ho, jestli znají Welcome to my paradise, píseň, co jsme si tady tak oblíbily. Nejdřív na nás zkoušel něco jako o zpěvu, tak jsme mu řekli, že to u nás nehrozí, ale že budeme klidně tancovat na parketu, který byl doposud prázdný. No a co myslíte. Daly jsme to???...ANO! Kytarista mrkl na zpěváka, řekl Steven (jako Steven Coconut, který píseň v originále zpívá) a hned následující píseň byla ta naše. My jsme jim zase na oplátku roztancovaly hosty a zaplnily parket tanečníkama :o) Hráli potom o moc líp. Když nikdo netancoval, tak byli takový "chcíplí", ale odteď měli drajv.

Ještě jsem se zapomněla zmínit, že odpoledne jsme byli na jiném kulturním zážitku, zvaném Kecak dance. Tentokrát bez Malenů a už i bez Majdy :o) V roce 1927 tento tanec vymyslel nějaký Evropan pro filmařské účely a oni si ho osvojili a vzali za svůj tak, že ho tancují dodnes. Musíme uznat, že tento kulturní zážitek byl mnohem lepší než ten ráno. Po všech těchto zážitcích a vzdělávání jsme si s Malinou a Terkou dopřály masáž, manikúru a pedikúru. Majda nechtěla, protože nemá moc ráda, když na ni sahá někdo cizí.

Klíčová slova:

Fotogalerie k příspěvku: