Deníček z cesty na Bali a okolní ostrovy: 17. den - 14. 3. 2008 (Bali, Sanur)

(vložen jen text pro nedočkavce, fotky doplním později :o))

(Malina): Pátek byl opět výletový den. Tentokrát jsme jeli směr Ubud a jeho okolí. Je to prý centrum umění na Bali, je zde spousta krámků, stánků a tržišť, rozprodává se tu zboží ve velkém snad pro zbytek Bali, proto ceny jsou moc příjemné. Naší první zastávkou byl Opičí les (vstup 15 000 Rp), prodávali tam banánky na krmení opic, já trs koupila s tím, že si každý dáme, ale opice byly tak drzé, že po mně začaly skákat, takže jsem jim je musela okamžitě všechny rozdat, aby byl klid a ještě mě nepokousaly. (Janča): Jestli mi někdo teď řekne, že jsem drzá jak opice, tak mě docela pěkně urazí :o)

(Malina): Lesík byl malý a plný opic, člověk je musel překračovat a vyhýbat se. Občas se mezi sebou i poprali, to z nich šel docela strach, jak cenily zuby, i by se po člověku ohnaly. Jednoho pána kousla potvora i do prstu. Druh opice, co se tam vyskytuje je Makak. Prošli jsme si potom trochu městečko Ubud, navštívili ještě dva další temply a jednu hezkou lotosovou zahradu. Ubud je docela rušný a opravdu plný stánků s různým uměním. (Janča): V lotosové zahradě nás s Majdou (samozřejmě kromě zahrady :o)) zaujal klučina, který trochu bokem, ale né moc za zídkou pral u jezírka na kameni pomocí rýžáku bílé kalhoty. Jestli takhle prali vždycky naše prádlo, když jsme jim ho svěřili...:o) (Malina): Z Ubudu jsme se vydali směrem na sever prohlédnout si templ Gunung Pura, kde jsme vyfasovali červené sárongy. Měli tam v jezírkách různé rybky a oranžové kapříky, který žraly sušenky přímo z ruky :o) Po cestě z Ubudu lemovaly cestu po délce asi 5 km samé stánky, jeden vedle druhého, po obou stranách silnice, neskutečné. Tahle silnice je takový "velkoobchod" pro obchůdky na Bali a podle toho vypadají i ceny, jsou tady strašně nízké. Další zastávkou byla po cestě do Gurung Kavi restaurace, neboť bylo kolem druhé hodiny a my už všichni šilhali hlady. Jak se nám náš řidič Johny, kterého jsme si v Sanuru najali na celý den za 300 000 Rp do té doby líbil - nic nenutil, nebyl slizký ani podlý, tak u výběru restaurace "nezklamal" a doporučil nám klasické turistické místo, kde ceny byly dost natažené a nebyla tam ani noha (období málo turistů). Alespoň výhled tam byl krásný, na rýžová políčka do takového hlubokého údolí. Dali jsme rychlovku, němělo cenu prudit a hledat něco jiného a jeli jsme dál. V Gunung Kavi templu je Goa Gaya - sloní jeskyně, uměle vytesaná. Název sloní má podle vytesaného vzoru kolem vchodu do jeskyně, měl by připomínat slona, my ho v tom teda neviděli :o) Vyfasovali jsme tu různobarevné sárongy - zelené, červené, oranžové, modré. Začalo nám trochu kapat, když jsme sem přijeli a při odchodu zesilovalo, sotva jsme naskočili zpět do auta, spustil se pěkně vydatný deštík. Většinou je to naštěstí rychlé a teplota se u toho nemění, takže i když člověk trochu zmokne, za chvíli to na něm uschne. To byl náš poslední templ ten den a jeli jsme po čtvrté hodině zpět do Sanuru. Nechali jsme se vyhodit před obchoďákem Hardy's a domluvili se s Johnym ještě na druhý den ráno na odvoz na místní tanec Barong, naši se této aktivity už dobrovolně vzdali :o) a sím, že budou "strážit" bazén. V Hardy's (takový náš Lidl) jsme pokoupili nějaké místní dobroty jako suvenýry - koření, pálivé omáčky, čaje, kafe, atd. (Janča): S Majdou nám už došly penízky (Malině taky, abyste nemysleli, ale jí přivezli zásobu rodiče), tak jsme se vydaly k bankomatu. Znásilnili jsme ho s Peťovou pomocí, jinak bychom musely žebrat :o) Potvora nám vůbec nechtěl dát penízky, tak jsme ho nakonec obelstily a vybíraly po menších částkách. (Malina): V obchoďáku jsme si kopili i nějaká pivka a oříšky (spíš to chutnalo jak pražené sojové boby) a hupsli se schladit po celém dni do bazénu a až potom vyrazili na večeři. Šli jsme hledat nějakou vhodnou restauraci na pláži, kde budou dělat čerstvé ryby. Naše pětičlená skupina si vzala trička Sama-sama a naši vypadali jako rodiče celé bandy, kteří si užívají mít tolik hodných dětí :o) Zjistili jsme, že ročníkově bysme po sobě mohli následovat, šlo to od r. 76, 77, 78, 79 až 80 :o) Jediná kolize byla já s Terkou, je mezi náma jen 7 měsíců, tak to by musela být Téra předčasně narozená :o) V tričkách jsme vzbuzovali docela pozdvižení, měly fakt ohlas od místňáků. Ještě jsem zapomněla zmínit jednu důležitou novinu dne a to, že se nám podařilo sehnat CD skupiny Stenev Coconut s naší dovlenkovou hymnou: Welcome to my paradise! Kdo by jí chtěl zazpívat, stačí říct Majdě, je na to expert ;o) CD jsme sehnali v Ubudu a chtěli je hned vnutit řidičovi, ať nám je přehraje, ale neměl v autě CD přehrávač. Takže jsme CD vzali s sebou večer do restaurace, že třeba někoho ukecáme, ať nám je pustí. A byli jsme úspěšné. Po večeři nám je v místní restauraci pustili a je super! I personál si tancoval do rytmu a přišla se s ními seznámit druhý den i majitelka :o)

Klíčová slova:

Fotogalerie k příspěvku: