Deníček z cesty na Bali a okolní ostrovy: 12. den - 9. 3. 2008 (Lombok)

(Majda): Ráno jsme s Jančou vstaly v 6:30, zaplatily ubytko a vydaly se v 7:30 k Manta Dive, odkud odplouvají lodě. Shuttle boat, kterou jsme chtěly jet, vyplouvala v 8:15. Potřebovaly jsme ale ještě koupit lístky, protože v Peramě nám večer před řekli, že bohužel do Bangsalu lístky neprodávají (na dnešek), protože mají hodně turistů do jiných destinací a v "přístavu" večer měli už zavřeno. Lístky jsme koupily a v pohodě daly i záchod a nákup toaleťáku. V Bangsalu nás vyzvedl zbytek naší posádky, které přivezlo auto i s řidičem (objednali ho u Perama tours za 400 000 Rp na celý den) a odteď už pokračujeme zase společně.

Po Gili jsme tady zase jako v jiném světě. Krajina plná rýžových polí, úhledně upravené baráčky i obyčejné, chudě vypadající chýše. Celkově Lombok působí dost chudě a nevyvinutě, ale je to tady krásný.

Jeli jsme se podívat na Gunung Rinjani, sopku, na kterou jsme se chtěli podívat, ale je přes 3 700 m vysoká a nejkratší smysluplná trasa trvá 6 hodin 1 cesta, tak jsme se na to vykašlali a šli se podívat na vodopád Sidangila Waterfall.

Když jsme dojeli na místo, odkud se musí jít cca 30 minut pěšky, začalo pršet. Na Lomboku prý v tomto období prší 2 - 3 hodiny denně. Déšť byl ohromný, všude se valila voda, po strmé cestě dolů, která byla částečně dlážděná a tvořily ji schody, nám podrážela nohy a ujíždělo nám to na morkém betonu. Vodopád byl pěkný a ještě byla možnost jít na větší, ale v tomto počasí nebyla cesta úplně schůdná a navíc nám připadala v ten okamžik i strašně dlouhá.

Vrátily jsme se s Jančou nahoru promoklé na kost. A nafouknuté na Malinu :o) Na naší "poradě" před odletem jsme se dohodly, že pláštěnku si NEBEREME! Malina: "Néé, stačí šustka na přeběhnutí, když začne pršet. V dešti nikam nepůjdeme." My se s Jančou držely této dohody, přestože jsme obě také majitelkami pláštěnek. Na rozdíl od Maliny, která si vzala bundu a na ni nasadila PLÁŠTĚNKU, kterou prý přihodila do batohu, kdyby něco. Pomsta bude sladká, Malino! :o)

Poté jsme se vydali do Senaru, typické lombocké vesnice, s hliněnými uličkami, slepicemi u "baráků" a snad i v nich, pobíhajícími dětmi se zkaženými zuby a babkami žvýkajícími betel, který jim obarvuje zuby na červeno až černo a neuvěřitelným klidem. Zajímalo by nás, co tam všichni celý den dělají. Dále jsme byli v Bajanu, kde mají jedinou a památnou dřevěnou mešitu - prý z roku 662...nevěříme. I tak jim ale necháme 50 000 Rp v kasičce, zapisujeme se do pamětní knihy a vyrážíme dál. Zastavili jsme se tady na trhu, v nějaké vesnici, kterou jsme projížděli. Bylo to zase velmi....atypické. Přesněji - nechutné. U silnice se válely velké mrtvé ryby, u dalších prodavačů se nám naskytl pohled na sušené a uzené ryby na špejlích a kolem nich spousta hmyzu létajícího i lezoucího. My s Jančou jsme to neudýchaly a šly do auta, holky měly odvahu jít dál a nakoupily i ovoce. Jo a taky tam prodávali kuře na špejlích (saté) a arašídovou omáčkou. Poté jsme se od řidiče dozvěděli, že některá kuřata jsou ve skutečnosti psi...brrr. Po cestě jsme měli ještě další dvě zastávky, na Sirah beach (první černá pláž, kterou jsme viděli), prošli se, vyčůrali a na Coconut beach - víkendová pláž por místňáky, všude kolem travička, příjemné přístřešky jako ochrana a kolem slunce. Pěkný, taky by se nám líbilo trávit víkendy na takovém místě. Dali jsme si tam pití a holky nás navnadily na 3 překvápka, která pro nás připravily :o) Nakonec jsme z nich vytáhly, že 1. = masáž, kterou objednaly, 2. = objevený obchod s dřevěnými soškami, maskami a úžasnými cenami, 3. = tetování henou u nějakého týpka, od kterého si půjčili motorku s prázdnou nádrží a vrátili ji s plnou a udělali obchod = tetování henou zdarma. Když jsme dorazili do Sengigi, ubytovali jsme se s Jančou v hotelu Lina (100 000 Rp, bez snídaně), cca 500 m od ostatních a vyrazili vyměnit peníze, Peťa s Térou koupili lístky na loď na ráno a šli jsme na véču. Po cestě jsme potkali masérky, kterým Téra s Peťou řekli, že jsme nepřijely. Na véču jsme dali thajskou kuchyni, bylo to dobrý, ceny ještě o něco nižší než na Gili. Trošku nás teda překvapilo, když po večeři proběhla restaurací krysa. Už jsme ale dost odolní, takže jsme ani nezvraceli :o) Po véče jsme šli do krámku, ale zjistili jsme, že mají už zavřeno, protože v neděli asi neplatí stejná otevírací doba jako v sobotu. Bylo nám to líto a Téra s Malinou se prostě rozhodly, že bez masek neodjedeme. Takže zatímco Peťa začal vyhlašovat sázky na to, jestli holky dostanou prodavačku do obchodu na 7:30 ráno a svoji sázku zvyšoval z 5 na 10 a pak 15 tisíc pro každou z nás, když přijde, holky sehnaly na prodavačku číslo ve vedlejším krámku. Nejdříve jí zkoušel volat prodavač a ona odmítla přijít, tak do toho šly holky samy a normálně jí ukecaly :o) Sice se trochu naštvaly, když viděly, že se sázíme, ale vědí, že máme radost, jsou to šikulky.

(Janča): Sázku ale vyplatit ještě nechceme, uvidíme ráno, zda nám paní rozuměla a dohodu dodrží. Po telefonátu jsme vyrazili směr k ubytku. Po cestě jsme potkali "tetovacího klučinu", tak to s ním Malina rovnou domluvila. Majda byla po ranním vstávání a celodením putování utahaná, tak vyrazila domů spát v doprovodu s Péťou. Já jsem nemohla odolat tetování, tak jsem vyrazila s holkama k jejich ubytování, kde bude probíhat velká tetovací akce. Přišli takoví dva týpci, jeden dredatý mladíček a druhý o něco starší. Pořád jsme s holkama zkoumaly, jestli to neberou jako seznamovací párty, protože s sebou neměli vůbec nic, ani vzorky obrázků ani žádné náčiní. Když jsme se jich na to zeptaly, vytáhli z kapsy barvu, kterou rozdělali s trochou vody ve víčku a dřívko a začali malovat. Terka si nechala udělat tetování na kotníku a já s Malinou dole na zádech, nebo spíš už na zadku :o). Po nakreslení se muselo 15 minut ležet v klidu bez hnutí, aby se to nerozmazalo. Pak se nám to tak zalíbilo, že jsme si všechny nechaly ještě nakreslit tetování na ruku a já s Malinou i malou ještěrku na nehet u palce. Rozjely jsme to ve velkém :o) a hlavně ten malý, dredatý a introvertní klučina byl opravdu moc šikovný a měl talent. Malině nakreslil na záda motorkářský motiv (což pěkně odhadnul :o)) a mně jemnější, spíše surfařský, což taky sedělo. Po půlnoci si Malina od kluků půjčila motorku a odvezla mě k ubytku. Byl to sice kousek, ale bylo to příjemné to nejít tak utahaná pěšky. Byli to prostě pohodáři. U našeho ubytka hrála diskotéka, tak tam bylo hodně rušno, ale byla jsem tak utahaná, že jsem padla do postele za vlast.

Klíčová slova:

Fotogalerie k příspěvku: