CESTA DO ZEMĚ PÁNA PRSTENŮ

Jak už sám název napovídá, vydala jsem se na Nový Zeland. Jak k tomu vůbec došlo? Původně jsem s mojí nejlepší kamarádkou plánovala, že se pojedeme za prací do Řecka nebo se zdokonalit v angličtině do Anglie. Plány to byly hezké...jenže nakonec z toho všeho sešlo.

CESTA DO ZEMĚ PÁNA PRSTENŮ

 

Já to ale pořád měla v hlavě a jak se mi tam usídlí nějaký nápad, tak ho musím prostě zrealizovat. A tak jsem začala pročítat internet a různé agentury, které zprostředkovávají angličtinu.

 

Chtěla jsem hlavně na Nový Zeland, protože to byl můj sen. Ihned po prvním díle Pána prstenů jsem si řekla, že tam musím dřív než budu úplně stará. A tak mezi pročítáním katalogama už se nedal můj sen vrátit. Zašla jsem do agentury, objednala a zaplatila rok na Zelandu a pak v září 2007 jsem měla vyrazit.

 

Jenže mezi tím jsem si našla přítele a tak plánu na rok odjet za angličtinou, a bez něj, jsem se chtěla vzdát. Byla jsem čerstvě zamilovaná.Navíc jsem ještě měla odlétat s mým ex. Nakonec mě přítel donutil jet s tím, že to pro nás bude i malá zkouška věrnosti. Takže jsem po 3 měsících s ním odletěla na 3 měsíce s bývalým.

 

Po několika hodinovém letu a 3 přestupech jsem konečně na místě. První den jsme se ubytovali v hostelu a druhý den jsme vyrazili k „naší“ rodině. Samozřejmě jsme i s mapou v ruce bloudili a hádali se, až k nám přijel pán a ptal se nás co hledáme, že nás viděl jak pořád chodíme ulicí sem a tam. Pomohl nám, hodili jsme krosny do auta a odvezl nás k rodině. Bydleli jsme v malém městečku Napier, které je přístavním městem na Severním ostrově v Jestřábí zátoce (Hawke Bay). V tomto městečku se zná snad každý s každým a berou se jako jedna velká rodina.

 

Hned ten den jsme se šli podívat do školy. Následující den už jsme nastoupili jako studenti. Mezi plno korejci, japonci a švýcary jsme nakonec byli 4 češi. Byla jsem v šoku, když jsem zjistila, že jeden čech se učil angličtinu jen asi týden na rybách a pak vyrazil takovou dálku od domova do neznáma a bez toho aby se vůbec domluvil.

 

 

 

 

Škola byla super – jezdili jsme na školní výlety, ale i mimo školu o víkendech se studenty....

 

Jako náš první školní výlet byl výlet na TE MATA PEAK – hora vysoká 400m, která je takovým místním symbolem. Je z ní krásný rozhled po okolí.

 

 

Se školou jsme byli na CAPE KIDNAPPERS (v překladu Mys únosců) , kde je největší hnízdiště terejů. Byli jsme jim tak blízko, že bysme snad i měli možnost se jich dotknout. Do hnízdiště se vchází v době odlivu, protože se jde po pláži až ke skalám ( normální hloubka je v některých místech 2 – 3m ). Je to procházka na cca 1-1,5h.

 

 

 

Dalším výletem byl pivovar s ochutnávkou. Tam jsme se všichni celkem dobře „opojili“ :D . Pivečko je celkem dobré, ikdyž bez pěny. K mému údivu prodávali i v místmím obchůdku naše české pivo.

ri

Vyrazili jsme i do rezervace TE PUIA kam jsme si udělali celodenní výlet a přespali v chatě pro turisty....když jsme po dlouhém stoupání a dlouhém klesání dorazili k chatě, odložili jsme batohy a vydali se do termálních lázní. Večer proběhli nějaké karty, povídali jsme si a vyprávěli příběhy. Ráno jsme zase vyrazili na cestu  zpět....

 

 

Mezi školní aktitivity byl zažazen i fotbálek na pláži. Byla to super akce a hodně jsme se u to

toho pobavili.

 

 

 

Jednou jsem s partičkou japonců vyrazila do Rotoruy. Rotorua je známá svými gejzíry, které stále patří k hlavním atrakcím. Měli jsme i možnost navštívit maorské představení....neuvěřitelný zážitek, který mám stále před očima, ikdyž to bude už 5 let. Prohlídli jsme si maorské obydlí, viděli ukázky tradic a zvyků, které patří mezi základní aktivity a které jsme si nemohli nechat ujít.

 

 

Bylo plno zajímavých míst, které bych pořád ještě chtěla navštívit, ale už se asi nikam nedostanu. Nebo na Zeland už určitě ne...

Po návratu domu na mne stále čekal můj nový přítel a my jsme si opravdu vydrželi být věrní...v květnu to bude 5 let, co jsme spolu a máme 21 měsíční holčičku.

 

Ale na zážitky z Nového Zelandu, na mojí rodinu tam, na přátele a kamarády a vůbec na vše, co se týká celého tohoto příběhu nikdy v životě nezapomenu a jsem ráda, že mě tenkrát přítel donutil odjet a kdykoliv se podívám na Pána prstenů, tak si vždycky vzpomenu jaké to tam bylo.

Klíčová slova:

Fotogalerie k příspěvku: